Tak jo, máme tu nový rok, a to znamená jediné – nová předsevzetí! Ale tentokrát jsem si řekla, že to fakt musím vzít vážně, že už žádné „od zítřka“ nebo „od pondělí“. Letos je moje předsevzetí novoroční cvičení! Chci pravidelně cvičit a na konci roku vyšlápnout Sněžku. Haha, no… asi začnu tím, že se vůbec dostanu k tomu cvičení, že?

 

Cvičení před tímto životem!

Před dětmi jsem byla ta, co si klidně zapnula jógu na YouTube a ještě si užívala tu vnitřní pohodu. Cítila jsem se skvěle – samozřejmě. Pohyb mě naplňoval a nikdy jsem si nemusela dávat novoroční sliby. Jen mi nikdo neřekl, že mi moje tělo vděčilo za to, že jsem na něj nemusela vybalit hned tunu čokolády, když jsem měla stres. A pak přišly děti. A teď místo toho, abych si užívala běhání nebo jinou aktivitu, mě čeká maximálně sprint na autobus.

Takže to „pravidelné cvičení“ je teď v mé realitě něco jako utopický sen, který žiju jednou za měsíc (pokud nepočítáme víkendové chvíle, kdy jsem při činnosti v domácnosti zbytečně někde ohnutá). Ale víte co? Dám tomu šanci. Život přece není jen o dětech a práci! Dám si novoroční předsevzetí, že to tentokrát opravdu zkusím. I kdyby to bylo ve stylu: „Cvičení na YouTube, když děti spí!“ Tak letos to prostě udělám, protože chci mít zadek, který za něco stojí, a nechci se na sebe dívat v zrcadle jako na někoho, kdo se živí především špagetami a kávou.

 

Novoroční cvičení krok po kroku

No, první krok je jasný – nesmím začít hned jako superhrdinka. Nechci se zničit už po týdnu, protože se znám a za dva týdny bych to zase vzdala. Místo toho jsem se rozhodla přistupovat k tomu reálně, jako žena s dětmi, která se nechce nechat zavalit. Jsem dospělá, takže si nebudu dávat žádné nereálné cíle jako: „Dneska uběhnu maraton“ (i když bych v duchu ráda doběhla alespoň na tu Sněžku, ale to teď počká).

Začnu pomalu. A protože jsem pragmatik a znám svou tendenci odkládat všechno na poslední chvíli, přihlásila jsem se do Baru online, abych měla motivaci. A že jsem využila vánoční 50% slevu? No jasně, proč ne? Sleva je přece v dnešní době nejlepší motivací.

Takže teď mám přístup k cvičení – a ne, nebudu si honit ego tím, že si zacvičím 7 dní v týdnu. Ne, ne, ne. Začnu s jedním tréninkem týdně. To je takový kompromis, který zní v mých uších přijatelně. Ponechám si prostor pro všechny ty nevyhnutelné „nevím, co dělat“ momenty, kdy si dítě v nestřežený okamžik udělá výtvor na zdi a já se musím zabývat tou katastrofou místo abych cvičila.

A samozřejmě, přidám do toho dvě procházky týdně. Zní to jednoduše, že? No, protože jsem máma, všechny procházky budou zahrnovat i nějaké ty „mami, já jsem unavený“ chvíle, kdy se cítím jako touha utéct na samotku. Ale ne. To neudělám. Řeknu si, že to dělám pro rodinu. Takže já a moje procházky v mrazivém počasí, s dětmi, které se honí kolem mě, a občas i s pláčem – to všechno spadá do mé nové zdravé rutiny.

 

Cvičící plány!

A tady přichází moje další geniální myšlenka – rozdělím si to na malé a reálné kroky. Přijde mi, že když si dám malé cíle, mám lepší motivaci je dodržet. No, a co jsem si tedy pro tento měsíc naplánovala pro mé novoroční cvičení? Tady to máte:

• Masáž těla. Ano, čtete dobře, masáž těla. V lednu si najdu čas (když moje děti konečně nebudou zrovna vyžadovat 24/7 pozornost) a někam si zajdu na masáž. Teda, pokud se nenechám zahltit domácími povinnostmi. Ale to je plán, to je cíl! Určitě to zvládnu. A pokud ne, tak bude masáž alespoň v mé hlavě jako vysněný relax, který si jednou zažiju. O to víc, až zjistím, že moje ztuhlé tělo opravdu potřebuje víc než jen obyčejné protahování na podlaze obývacího pokoje.

 

• Cvičit aspoň jednou týdně. To je moje velká, realizovatelná vize pro letošní leden. Nechtěla jsem začít s intenzivním tréninkem, kdybych nakonec zůstala ležet na podlaze a nemohla se postavit. Takže teď vím, že musím cvičit aspoň jednou týdně – jestli na to někdy zapomenu, budu si to připomínat, ať už přísně nebo s láskou, protože to je moje šance začít se starat o tělo, které je teď víc zavaleno prací a dětskými potřebami než kdy předtím.

 

• Pitný režim. Tak jo, tohle je asi ta nejvíc „mamičkovská“ část plánu. Pití vody. Udržet si zdraví, abych mohla dál nosit nákup, uklízet, cvičit, procházet se s dětmi a k tomu ještě stíhat být člověk. A protože jsem vlastně dospělá, mám 100% odhodlání pít víc vody. A tím myslím skutečně víc, než 3 kafe denně a jednu sklenici vody, která zmizí stejně rychle, jak byla napuštěná. Takže ano, pití vody bude mojí stabilní součástí – alespoň se k tomu dostanu při každém východu ven s dětmi.

 

Když novoroční cvičící plány selžou

A tak, když už jsem asi druhý týden na své cestě „novoročního zdraví“, mám pocit, že začínám být trochu v tom pravidelném rytmu. Cvičím, piju víc vody (i když někdy je to 3 dny úspěch, a pak zapomenu na těch pár sklenic). Co je opravdu pozitivní, je to, že jsem si pořád udržela své malé cíle. I když to občas znamenalo, že se pitný režim zredukoval na „zbytek kafíčka, co jsem zapomněla vypít během ranního shonu.“

A jak už to bývá, když se vám začne dařit, přijdou ty chvíle, kdy je všechno v háji. Tento týden jsem si naplánovala krásnou procházku s dětmi, cvičení podle videí v rámci členství a pitný režim. A co se nestalo? Moje děti si zřejmě usmyslely, že si spolu zahrají na nemocné. Najednou jsem měla dvě ztuhlá tělíčka doma, které nechtěly vůbec ven.  Jakýkoliv náznak pohybu v okolí vyvolal scénu, že „všechno bolí a už vůbec nechceme nic dělat“.

Takže místo toho, abychom šli na procházku, jsem zůstala doma, zkoušela se soustředit na to, abych ještě stihla alespoň nějaký trénink. A když už nic jiného, využila jsem tu chvilku, kdy byly děti ztichlé a vyčerpané, a pustila si video z BARU online, abych si zacvičila jeden trénink navíc. Jako bonus to bylo s větším výdechem a s pár křiky do pozadí. Tak jo, tohle taky patří k tomu všemu, co se děje. Hlavní je, že jsem se pořád držela toho svého plánu. Jen procházky jsem vyměnila za jeden trénink navíc.

 

Opravdové cvičení s Baru!

Když jsem zjistila, že Baru bude mít v Praze Dynamic Flow v nějakém studiu, prostě jsem nemohla odolat. Pozdravím jí a ukážu jí, jak to s tím cvičením myslím vážně. A proč ne – aspoň se se dostanu ven mezi lidi. Tak jsem se rozhodla, že to prostě zkusím. Co můžu ztratit? Jen trochu té osobní energie, co mi zbývá po celém týdnu!

No a jak to dopadlo? Potkala jsem tam holčinu jménem Gréta. Ani nevím, jak se to stalo, ale prostě jsme si padly do noty. Seděly jsme hned vedle sebe a během cvičení jsem si uvědomila, jak mi chybí tyhle malé okamžiky, kdy se člověk nemusí cítit jako stín v rohu. Gréta mě totiž docela dost nakopla, když jsme si začaly povídat o tom, co všechno děláme, jak to vlastně máme těžké, ale přitom se nevzdáváme. Tak jsme si řekly, že by nebylo špatné se potkat třeba příště a vzít to tak, že o sebe začneme pečovat ve dvou. Konečně mám někoho, s kým to může být ještě zábavnější!

Bude to příště cvičící šílenství?

A teď – víte, jak to je. Když už se něco začíná rýsovat, vždycky se něco zkomplikuje. Možná budu mít i nějaké novinky, protože – jak už to bývá – když se tohle začne posouvat, tak není cesty zpět. Takže se těšte, protože příště to určitě nebude jen o cvičení a procházkách. Někdo mě tu totiž už pěkně nakopl a já se rozhodla, že tentokrát to vezmu pořádně. Možná trochu nečekaným směrem …

 

A jaké jsou vaše novoroční cvičící či jiné novoroční plány?

Osobně si myslím, že nové plány k novému roku patří.  Něco starého totiž skončilo a něco nového vždy začíná. Pokud chcete na své cestě vytrvat, stáhněte si můj nový e-book V souladu s novoročním předsevzetím. Tento e-book vám dá návod na to, jak svoje dlouhodobé cíle udržet. A sledujte mě taky na instagramu, protože světe div se – já si potřebuji udělat nový systém toho, jak pravidelně odcvičit moje silové tréninky. Bohužel poslední tři měsíce na ně nemám vůbec čas a jsem z toho pěkne nevrlá!

Takže Izabel v tom celém nebude sama a já se k ní osobně připojím! I