Toto je první rozhovor se ženou, která /zatím/ nebyla mojí klientkou. Společně jsme ještě neprošly ani cestou konzultace, či online programu, ale naše cesta k propojení byla výjimečně jiná.

Zjistila jsem, že tyto rozhovory mě opravdu baví. Vaše zpětná vazba mi jenom ukazuje to, že je to ta správná cesta, jak vám ukázat, že vaše životy jsou úžasné a velmi inspirativní. Další rozhovor je s Evičkou, s kterou jsme si vytvořily velmi zajímavé a krásné pouto, které je vlastně nevysvětlitelné. Eva má v životě nejen roli jogínky, mámy, ale především ženy.

JEDNO SETKÁNÍ STAČILO K PROPOJENÍ S JOGÍNKOU

Evičce je 34 let a jak sama napsala: ,,za modrýma očima, nakrátko střiženými vlasy, vykukuje divoká povaha ženy. Ráda se směji a se zvědavostí naslouchám lidským příběhům.” Eva pracuje nejen jako HR, ale také učí jógu, je máma tříletého syna a tvrdí o sobě, že je nejen milovnice kávy, ale také feministka.

Toto tvrzení se mnou souzní. Učí se přímou zkušeností a do života si pouští jen to, co ke ní patří, ať je to dobré, nebo špatné. Občas se lituje, často si myslí, že není dost, ale nikdy ničeho nelituje. Tak ruku na srdce, která z vás to občas cítí stejně?

Uvařte si kávu dámy, protože tento rozhovor je jízda.

 

1. EVI, MY DVĚ JSME SE POZNALY NA ROZLUČCE SE SVOBODOU S KATY, TAKŽE SE ZNÁME OPRAVDU KRÁTCE. I PŘESTO SI TROUFÁM ŘÍCT, ŽE JSME SI ZÁHADNÝM ZPŮSOBEM SEDLY A MÁME PODOBNÉ MYŠLENKY A ŽIVOTNÍ NÁZORY. MOJE PRVNÍ OTÁZKA TEDY ZNÍ, MÁŠ NA TO NĚJAKÉ VYSVĚTLENÍ? 🙂 .. ZÁROVEŇ MI ŘEKNI, ZDA JAKO JOGÍNKA TÍHNEŠ TAKÉ DO DUCHOVNA, NEBO DÁVÁŠ PŘEDNOST POUZE FYZICKÉMU TĚLU?

Baru, to je úplně jednoduché. Jsi krásná a silná žena, protože to z tebe sálá a to mě k tobě přitahuje. Je mi sympatický tvůj nečernobílý přístup. Je toho mnohem víc, ale nedokážu to vyjádřit slovy, rozhodla za mě moje intuice. Jsi mi inspirací.

Myslím, že v tom je naše mise společná. Obě vnímáme, že fyzickým pohybem to sice obvykle začíná, ale nelze to oddělit od zbytku. Od přemýšlení, snění, trávení až po okolí a životní návyky. I já beru fyzickou praxi jógy jako klíč k tomu najít odvahu postupně odhalovat, jak to v sobě vlastně mám. Mám nějaké hranice a ty hranice jsou třeba pohyblivé. Jeden den propnu nohu do natažení, ale druhý den si o tom můžu nechat zdát. Skrze fyzické tělo a pohyb ze sebe dostávám nánosy stresu, křeče, tenze, anebo naopak jím vyjadřuju svoji radost a spokojenost v životě.

V začátku mateřství pro mě byla podložka a praxe jógy svatým místem, kde jsem se znovu připojila ke svým potřebám. Trénovala jsem si v hlavě artikulaci toho, co teď potřebuju. Byla jsem to jen já sama a pro těch 15 minut jsem byla na prvním místě. První dva roky vypadala moje domácí lekce jógy asi tak, že jsem deset minut cvičila, dvacet minut utěšovala plačící miminko nebo kojila, a pak jsem se na dalších deset minut vrátila na podložku, pokud to situace dovolila.

Snažím se na podložku dostat každý den, je to pro mě důležitá součást osobní hygieny, každodenní kalibrace na úrovni těla, srdce i mysli.

Právě ta praxe jemnocitu v těle mi pomohla naučit se číst svůj biologický kompas, tím je ženský cyklus. Ne že bych mu podřizovala životní logistiku, ale spíš na sebe třeba nejsem zbytečně tvrdá, když mi nějaký úkol nebo cvik nejde tak, jak bych si představovala.

 

2. JSI V ŽIVOTNÍ FÁZÍ, KTERÁ ZAHRNUJE BÝT NEJEN ŽENOU, KAMARÁDKOU, ALE TAKÉ MANŽELKOU, MÁMOU, JOGÍNKOU A PRACUJÍCÍ ŽENOU. KTERÁ Z TĚCHTO ROLÍ JE PRO TEBE OBTÍŽNÁ, NEBO NAOPAK VELMI NAPLŇUJÍCÍ. NAŠLA SI MEZI NIMI BALANC? MYSLÍM, ŽE MNOHO ŽEN OCENÍ NĚJAKÉ TVOJE OSOBNÍ RADY.

Nejobtížnější je najít mezi těmito rolemi balanc. Čím dál víc jsem přesvědčená o tom, že radikálním přepínáním z jedné polohy do druhé se na sobě dopouštím většího násilí, než když si z každé z nich beru kousek. Volně mezi nimi plynu, jako příliv a odliv. A stejně jako mořské vlny, i já se někdy zlomím o skálu.

Pro mě je každá nově přijatá nebo získaná nová role výzvou. Každá role po mně vyžaduje naučit se v ní žít, najít si rituály, systém. Před třemi lety, kdy jsem v nejtužší zimě seděla na gauči a kojila svého čerstvě narozeného syna. Nevěděla jsem, kým jsem a stýskalo se mi po té pracující ženě s nějakým statusem, která je sama svou paní. Tehdy to pro mě bylo těžké, nevěděla jsem, kým jsem. Bylo potřeba všechny role přeskupit tak, aby se našlo místo i pro tu vytouženou roli mámy.

,,ROLE MÁMY MI POMOHLA BÝT AUTENTIČNĚJŠÍ”

Teď už je to mnohem lepší. Nechávám všechno prolínat. Mateřská role mi v práci pomohla být autentičtější, umím pracovat efektivněji a líp se mi řeší priority. Role lektorky jógy mi pomohla překonat stud být sama sebou a nestydět se za to. I se všechny přebrepty, přešlapy, zpětnou vazbou a improvizací. Nadšená jogínka mi zase drží zrcadlo ve chvíli, kdy bych se sice nejradši neviděla, ale vidět se potřebuju, jinak bych se nepoučila a nemohla bych vyrůst.

Nejvíc bych si přála být dobrým parťákem pro život. Být tu pro svého partnera, syna a kamarádky. Aby se o mě mohli opřít, když potřebují, a abych i já u nich mohla najít pocit bezpečí a dovolit si být zranitelná.

 

3. DNEŠNÍ DOBA JE VELMI RYCHLÁ A HEKTICKÁ. JAK TO EVI OLIVŇUJE TEBE? KDE BEREŠ JAKO ŽENA ENERGII?

Stres mi spouští sloveso „nestíhám“. Je to pohled do přeplněného diáře, kdy vidím, že mám na každý den nějakou schůzku. Skutečně nezáleží na tom, jestli je to schůzka pracovní anebo s kamarádkami. Musím hodně přejíždět a v práci se mi kvůli schůzkám administrativní úkoly ukládají na nekonečnou hromádku.

To jsou momenty, kdy většinu „vlaju“, jsem nepříjemná a nakonec skončím s nemocí anebo únavou. Tělo mě zkrátka zastaví. Abych se ochránila, učím se nastavovat si hranice, vytvářím si svoje pravidla a někdy prostě na setkání řeknu ne nebo všechny zúčastněné informuji, že daný úkol bude až za týden.

Učím se to. To znamená, že pořád cítím výčitky, když odmítnu kamarádce setkání, i když vím, že jsme se neviděly už dlouho a možná se zase dlouho neuvidíme. Učím se tu celou paletu lidských reakcí na moje vymezení hranic. To když řeknu kolegyni, že neudělám její práci za ni a řeknu to důrazně, protože jemné náznaky nefungují. Učím se upřednostňovat samu sebe, protože jsem až s dítětem pochopila, že jakmile já nebudu v pohodě, celý ten mikro ekosystém je narušený.

Učím se také energii dobíjet. Nejtěžší je pro mě nic nedělat, číst si, ležet, odpočívat, obzvlášť, když mě v hlavě tlačí sloveso „nestíhám“. Proto mi funguje obyčejná procházka. S každým krokem se tělo uvolňuje, myšlenky v hlavě se od „tohle musím“ nenuceně přesunou k „tohle chci“.
Za druhou dobíjecí stanici považuju saunu s příjemnou hudbou, čajem a knížkou.

 

4. ČASTO SE V PRAXI POTKÁVÁM S ŽENAMI, KTERÉ HLEDAJÍ IDEÁLNÍHO PARTNERA, ALE NEMOHOU HO NAJÍT. JAK DLOUHO JSTE S MANŽELEM VY, JAKÝ JE TEN VÁŠ RECEPT NA VZTAH? MYSLÍM, ŽE DÁVNO SE NEHRAJE NA ROLE POHÁDKY A IDEÁLNÍHO VZTAHU, ALE I PŘESTO CHCEME MÍT URČITOU HARMONII A HODNOTY, KTERÉ UZNÁVÁME A NECHCEM SE JICH VZDÁT. JAKÉ JSOU TY VAŠE HODNOTY?

S manželem jsme tak dlouho, že už to ani nedokážu ani spočítat. Poznali jsme se v létě po maturitě, pracovali jsme spolu na brigádě ve skate shopu. Byl zajímavý svým vystupováním. Představte si chytrého kluka, co má přehled, baví ho historie, hudba, je osobitý a působí sebejistě, ale někde na pozadí je to citlivý kluk.

Dospěli jsme spolu. Velká dospělá společná poprvé jsme prožili spolu. Sestěhování se, rozdělení managementu domácnosti, diskuse o financích, státnice, hypotéka, rozjíždění vlastního podnikání, zatímco moje kariéra šla jiným směrem. V lečem jsme ten náš vztah nechali běžet setrvačností, což by fungovalo, kdyby na svět nepřišel náš syn. Nás oba role mámy a otce zaskočila. Najednou jsme oba byli zranitelní, osamělí, nedokázali jsme jeden druhému podat pomocnou ruku a vlastně jsme teď znovu na začátku našeho vztahu. Opět se poznáváme, hledáme se (sami i navzájem) a opatrně našlapujeme, abychom tu křehkost vzájemné důvěry nepoškodili.

Nejdůležitější hodnotou je pro mě svoboda, vzájemný respekt a důvěra. Rodičovství mi změnilo perspektivu vnímání. Odstíny lásky jsou pestré a vysoce subjektivní. Pořád nás spojuje blízkost, důvěra a ta možnost se jeden druhému otevřít a spolehnout se na něj. A obrovskou roli hraje také to, jak sami na sobě pracujeme, jak si zpřesňujeme to, kým doopravdy jsme a učíme se podle toho do světa vysílat svoje potřeby.

 

5. PTÁM SE KAŽDÉ ŽENY A ZEPTÁM SE I TEBE, CO BY SI CHTĚLA VZKÁZAT ŽENÁM, KTERÉ ČTOU TENTO ROZHOVOR? A ZÁROVEŇ, CO BY SI CHTĚLA VZKÁZAT SOBĚ?

Nechovejme se k sobě jako nemilosrdné krávy. Přála bych si, abychom se dokázaly podržet i přes individualitu a rozdílnost názorů. Nemáme to ve společnosti jednoduché, o našich životech a tělech rozhoduje někdo jiný. Neškoďme si ještě navzájem tím, že se budeme shazovat. Bud’me si inspirací navzájem, anebo se nechme plavat, však nemůžeme být kamarádkami se všemi.

Nechte plavat i to, kam směřujete svoji energii, ale ona se vám nevrací. Nesnažme se vyplnit přání jiných, jak bychom měly vypadat, žít život. Všichni jsou vždycky experti na životy a práci jiných, jenže jim chybí ta nejdůležitější esence, kontext. A na ten jsme experti jen my samy. Nebojme se používat svoji vlastní sílu, ne pro ubližování ostatním, ale pro vlastní zdraví. A zdraví není jen to fyzické.

 

NEUVĚŘITELNĚ SILNÝ ROZHOVOR

Věřím že tento rozhovor vám bude velkou inspirací. Hledat balanc v rolích, se kterými se žena v životě potká, je často náročná. No i přesto je velmi přirozená. Jsme jako děti, které se potřebují neustále učit a v každé fázi života, se učíme jiné věci. BuĎte na sebe trpělivé a laskavé.

 

S Evičkou si můžete zacvičit jógu online, nebo jí kontaktovat na její lekce v Brně.