Ahoj, mé jméno je Jája. Mluvím o sobě jako o holce s láskou k přírodě. O holce, která se i přes svoje životní strachy a boje rozhodla vzít život do vlastních rukou a možná tak dát naději i Všem ostatním, kteří to mají podobně.

Jája se stala tento rok výživovým poradcem, ale protože jí nebaví klasický přístup a chce se tomu věnovat a pomáhat všem, jde cestou holistického zdraví. Koncem září jí čeká nově první víkend na Performance univerzitě a já jsem neuvěřitelně ráda, že mohu Jají cestu sledovat od začátku. Zkrátka u nás na severu jsou velmi schopné a úžasné ženy.

 

Pojďte si dopřát chvilku s Jájou, holkou s láskou k přírodě.

1. Jáji jsem neskutečně ráda, že jsem měla možnost mít tě v programu Just 4 Woman. Byl to skupinový program plný žen. Jaký si měla pohled na ženský kolektiv před ním v porovnání s tím, jaký je ten vztah teď? Určitě mě ale také zajímá, jaký přístup máš ke svému ženství ty.

A věř, že já svého rozhodnutí být v programu Just 4 Woman nikdy nepřestanu litovat.

Ale narovinu, nikdy jsem ženské kolektivy moc nemusela. Neměla jsem posbírané zkušenosti, které by se přikláněly k tomu, že je ženský kolektiv fajn. Všichni se ale nějakým způsobem vyvíjíme, rosteme, měníme názory a je to tak v pořádku. I já sama změnila názor. Je neuvěřitelný, co všechno dokáže ženský kolektiv, když se spojí v jedno.

K tomu mi právě pomohlo pochopit i to, jak funguje ženský cyklus. Že to, že já jsem zrovna plná energie a výkonnostně super, tak kolegyně naproti může být unavená a zrovna na mě nemusí mít úplně náladu. Tady mi právě pomohlo pochopení, přijetí a vůbec celkově si nebrat věci osobně. Paradoxně jsem teď byla v zaměstnání tři roky v ženském kolektivu a byl to ten nejlepší kolektiv jaký bych si mohla přát.

Já sama si teď ženství užívám úplně jinak. Myslím si, že je to na mě i znát. Jsem sebou jistější a sebevědomější. To s sebou nese ruku v ruce to, že si ráda nanesu na rty rtěnku, ráda si vezmu pěkné šaty. Nekladu si otázky: „a zasloužím si jít na tu masáž nebo kosmetiku?“, protože vím, že ANO ZASLOUŽÍM.

Je úžasný sledovat, když žena září.

 

2. Myslíš, že přístup ke svému tělu jaký si měla dřív, tím myslím výkon, tlak atd .. mělo také vliv na tvoje zdraví? Jakou cestu sis vybrala pro uzdravení a jak na svém zdraví pracuješ i dneska.

Jednoznačně ano. Jsem nadměrně citlivá a je pro mě těžší vypořádávat se s každodenními stresory. Do toho jsem na sebe byla vždycky přísná a dělala často rozhodnutí, které jsem sama nechtěla. Něco jako „dnes toho na mě bylo moc, jsem unavená, lehnu si s knížkou“ … NEEXISTOVALO, neposlouchala jsem své tělo a ani mysl.

Ale když v tom takhle jedete roky, ani se nepozastavíte nad tím, že by mohlo být něco jinak, že bych se mohla cítit dobře a možná ještě lépe, dokud nepřijde opravdový problém.

Moje cesta uzdravováním začala odstraňováním těch největších stresorů ze svého života. V tu dobu to byly pro mě toxické vztahy, zaměstnání a vysoká škola. Zároveň jsem se o sebe začala více zajímat, vnímat své emoce, začala jsem pracovat se svými naučenými vzorci, a celkově sama se sebou.

Zařadila jsem do svého života pravidelné procházky, dechová cvičení, uzemňování, ale i jógu. Společenský život ráda zaměňuji i s časem, který trávím o samotě. Postupně jsem tak vypozorovala, kde a u čeho se nejvíce stresuji, kdy přichází úzkost.

Tohle praktikuji dodnes, protože jak jsem psala výše, stres je moje jedno velké téma, které se mi pokaždé odrazí právě na mém ženském zdraví a trávení.

 

3. Jáji, požádala jsem vás o zpětnou vazbu na program Just 4 Woman. Napsala si, že ti program pomohl v tom, nebát se být viděna a slyšena. Co si tím myslela, byl to konkrétní strach?

Heh, usmívám se. Vzpomněla jsem si na naše první rozhovory v programu Just 4 Woman. Netěšila jsem se na ně. Všechny ženy tam byly něčím zajímavé a já cítila, že nejsem. Před každým online rozhovorem jsem se stresovala, co budu říkat, v hlavě mi běželo „Co chceš říkat? Vždyť to přeci nikoho nezajímá.“.

Jestli jste na Tik Toku, tak jste možná zaznamenaly videjko, kde má rozhovor žena sama se sebou a říká „Mohla jsem říct, že mi není dobře, že se cítím na hovno.“ To jsem sice říct mohla, ale řekla jsem „Je mi báječně, děkuji za optání.“

Tak takhle přesně fungovalo moje staré já, měla jsem strach komunikovat a bylo mi nepříjemný se někomu svěřovat. Věčný pocit, že nejsem dost, bez sebevědomí a žádný respekt k sobě samotné. Byl to strach projevit se a být sama sebou, strach z odmítnutí.

Byla jsi u toho se mnou, a tak sama moc dobře víš, kolik je v tomhle pravdy. Postupně jsme to však začaly odbourávat a já na tom usilovně pracovala i po skončení programu.

V listopadu to bude rok, co jsem začala psát první vlastní příspěvky na Instagram. Popravdě jsem s tím začala hlavně kvůli sobě. Zjistila jsem, že mi pomáhá sepisovat si vlastní myšlenky. A když jsem pak spatřila zpětnou vazbu od ostatních a viděla, že jim to může také pomoci.

Věděla jsem, že je to správně. Dodnes inspiruji svou cestou v seberozvoji, zdravými návyky a recepty. Ze všeho nejraději jsem ráda kreativní v kuchyni, i proto jsem se vydala cestou výživy a holistického zdraví.

A tady odtud pochází „začátek toho nebát se být viděna a slyšena“.

 

4. Rozhodla si se předávat svoje zkušenosti a vědomosti dál ostatním a tím jim pomáhat. Určitě mě zajímá, co tě k tomuto rozhodnutí vedlo. A trochu možná rýpavá otázka – ale často bohužel narážíme na sociálních sítích na to, že všichni jsou najednou odborníci na zdraví jenom proto, že zhubli. Dokáže tě toto rozhodit a rozčílit, nebo tomu energii vůbec nedáváš.

Proč jsem se rozhodla předávat dál své zkušenosti a vědomosti jsem už nakousla v předchozí otázce. Ze začátku to bylo hlavně kvůli sobě, byla to pro mě taková „terapie“ ke které se mohu zas a znovu vracet. A myšlenka toho, že to, co pomohlo změnit můj svět k lepšímu, může změnit i někomu dalšímu, mi přišla lákavá.

Ale když si nalijeme čistého (kvalitního ) červeného vína. Spouštěč vůbec k tomu prvnímu příspěvku na Instagramu, jsi byla Ty, Barů. Byl to náš společný rozhovor se všemi holkami, kdy jsme se po roce od programu setkaly online. Řekla jsi mi tam „Na co pořád čekáš?“

A já si týden na to kladla otázku „No jo, na co pořád čekáš? Máš všechno, co momentálně potřebuješ.“ Nechala jsem se vést intuicí a pár dní na to vznikl článek „DĚLAT VĚCI JINAK“, který jsem i poprvé vypustila do světa sociálních sítí. Takhle jsem pak pojmenovala i celý svůj soubor příspěvků ze kterého by se možná už dala vydat jedna menší kniha. Hehe.

NESOUHLAS S TVRZENÍM NA SOCIÁLNÍCH SITÍCH MĚ INSPIROVALO K NOVÉMU PŘÍSPĚVKU

Sem s rýpavými otázkami. Aktuálně sama procházím koučinkem a učím se vkládat energii tam kam potřebuji. Takže ano, tohle jsou situace, které ve mně vzbuzují emoce, ale učím se na to nereagovat, pokud se mě nikdo sám nezeptá na názor.

Zrovna minulý týden jsem poslouchala na instagramu živé vysílání, které se týkalo zdravého životního stylu. Bylo tam řečeno spousta věci, s nimiž já osobně souhlasím, ale pak tam zaznělo něco jako „Když chci hubnout, musím se vyhýbat tukům, to znamená, že si dám tři vajíčka, ale jen jeden žloutek.“ Nebudu lhát, začalo to ve mně vřít. Proboha proč? Proč tohle vůbec někdo říká? Pro mě je vajíčko z domácí chovu celistvá funkční potravina. Proč se budu ochuzovat o jeho benefity tím, že budu odstraňovat žloutek?

Tyhle a podobné poznámky ve mně dokážou vyvolat emoci a konkrétně to už bývá smutek. Už, už jsem měla tendenci začít pod vysílání reagovat, ale vážně jsem do toho člověka chtěla vkládat energii? Ne nechtěla, video jsem vypnula a namísto toho jsem energii vložila do dalšího svého příspěvku. Kde doufám v to, že lidé pochopí, že tělo samo ví, jak má fungovat. A my nemáme potřebu se přejídat či se trápit hlady, pokud ho posloucháme.

Měli bychom jíst s radostí. Vnímat to, kdy se cítíme najedení, které jídlo nám dělá dobře, po kterém se naopak cítíme výborně a užívat si ho! A ANO, ODMĚŇTE SE OBČASNÝM DEZERTEM, ZMRZLINOU, VÝBORNOU KÁVOU, protože pokud tím neřešíte emoce, je to v pořádku a je to o vychutnávání si života.

 

5. Co by si chtěla vzkázat ženám, co čtou tento článek? A co by si chtěla vzkázat sobě?

Chtěla bych, abyste si odnesly jednu message a to takovou;

Pokud se vydáte na cestu zdraví a sebepoznání, počítejte i s tím, že z ní občas slezete, zabočíte špatně anebo se možná i vrátíte o krok zpátky, ale to všechno má svůj důvod. Život nás zkouší různými způsoby. Jestli to, co děláme je opravdu to ono, co chceme a stojíme si za tím. Důležité je mít svoje proč to děláme.

Sama zjišťuji, že je to cesta na celý život. A JE TO KRÁSNÁ CESTA, KDYŽ TO S NÍ NEVZDÁTE, KDYŽ TO SE SEBOU NEVZDÁTE.

Sobě bych chtěla vzkázat momentálně to samé. Sama jsi Jájo nyní udělala krok zpátky, ale je to v pořádku, teď na sebe potřebuješ být o to hodnější a laskavější než kdy jindy. Krok po kroku pokračuj v tom, co děláš. Objímám Tě.

 

JSEM FAKT VELKÁ CITLIVKA

Už nějakou dobu si dovoluji procítit emoce, které se snažím nebát se ukázat. A víte co o sobě zjišťuji? Jsem velmi, velmi citlivá a opravdu mě kdo, co rozpláče, či mi vžene slzy do očí. Přesně to se stalo u poslední věty, kterou vzkazuje Jája sama sobě. Myslím, že stačí si dosadit za Jáji jméno to vaše (moje) a slzy jsou na místě.

Nepřestávám litovat, kam mě covidová doba zavedla a jakou cestu mi ukazuje v mém podnikání. Ukazovat ženám cestu zdraví v jemnosti, bez extrémů. Takové zdraví následně můžete převádět do jakékoli oblasti ve vašem úžasném životě.

A tak je čas připravit se další vlnu Just 4 woman v online světě.

A na Jáji profil se podívejte zde: instagram .