Syndrom Mučednice bych nejjednodušeji popsala jako roli oběti. Věnujme pozornost i poslední roli, která se uvnitř nás žen často skrývá. Toto je pokračování článku z knihy Citlivá průvodkyně. Věřím, že už teď jste si objevily mnoho životních odpovědí na otázky, které nepotřebujeme řešit denně, ale v průběhu života rozhodně.

Musím uznat, že tuto roli v sobě cítím asi nejméně. Občas se určitě objeví, jen to není tak často jako role Poslušné a Ledové. Tuto roli můžete proměnit ve vlastní laskavost a já vám věřím, že to dokážete.

 

Mučednice dá všem všechno, ale ne zadarmo

Úryvek č. já

“Mučednice se obětuje a dává ze sebe všechno – všechno, co má a ještě trochu navíc, protože součástí této postavy je práce nad její síly. Zároveň jí den co den přehlušovaný hlas duše stále hlasitěji našeptává:”mrháš svým životem”. Je potřeba opakovat člověku, pro než se obětuje a který tě – připomínáme – o to vůbec neprosil, že je jediným máminým pokladem na světě, celý její svět. A to už je, podle mého názoru, úplný texaský masakr motorovou pilou. Být něčí celý svět.”

Nemám právo ukazovat prstem na každou mámu, protože máma sama ještě nejsem. Ale opět budu mluvit z praxe, kdy den co den slýchávám, jaké zavděčení cítíme vůči rodičům. Kolik zavděčení k nim musíme cítit pro to, že nám dali oblečení, jídlo, peníze na studium, čas a dokonce život?

Cítím v tom osobně trochu vyděračství jenom proto, že se vzdali své podstaty a nikdo je o to nežádal. I proto jsem neustále zastánce toho, že pokud se žena stane mámou, není to jediná její životní role.

 

Mučednice vyčítá v dospělosti nedojedený oběd

Úryvek č. II.

“Když dítě dosáhne vývojové fáze, kdy už tímto způsobem nepotřebuje a říká:”Mami nechci tvůj pomerančový džus”, a ona cítí, že ji to ničí, rodí se potřeba kontroly a moci. To narušuje vztah matka-dítě, dítě protože je uvězněné v pocitu viny.”

Úryvek č. III.

“Když dítě říká nechci, Mučednice se cítí zklamaná, a když žena dovolí, aby to byla hlavní postava tvořící její identitu, bude chtít “poklad” uvěznit v celé své opičí lásce. Sorry. Je to tak.”

Víte, na dítě nárok nemáte – není to věc, není to majetek. Je trochu spirituální toto tvrdit, ale duše si vybírá tělo a rodiče. Nikoli rodiče dítě a duši. Mějte toto jako rodiče v paměti, kdykoli pocítíte potřebu něco na děti shazovat, či jim něco vyčítat. Dobrovolně si volíte rodičovství a fakt, že za někoho v životě budete chvíli zodpovídat.

Samozřejmě syndrom Mučednice není jenom v roli matky. Tuto roli můžeme převést do vztahu partnerských, pracovních i přátelských.

 

Mučednice je obětavá pro ostatní a nezapomene to zmínit

Úryvek č. IV.

“Bolí mě, když na školeních nebo workshopech slyším ženy, které mluví o svém velkém koníčku a zápalu pro něco, ale pak dodají: “No a pak přišly děti a šmytec.” Ten šmytec znamená, že není jiná cesta než se vzdávat svého koníčka – obětovat ten kousek ze sebe.”

Nerada bych v tomto článku mířila neustále jenom na maminky. Pojďme tedy tento úryvek převést na jinou životní situaci. Kolik koníčku jste odřízli kvůli práci, podnikání nebo partnerovi? Kolikrát jste odsunuli to co milujete, protože jste neměli čas? A kolikrát jste u toho postavili do role oběti, že toho máte hodně, ale obětujete se pro partnery pracovní volno, výjimečného klienta či víc peněz za službu?

Autorka dále dodává, že pokud tento šmytec netrvá zbytečně dlouho a žena se ke koníčkům vrátí, je to běžné a ženu to nijak nepoznamená. Pokud se trvale vzdá všeho, nikomu tím nepomůže. Jedině, že by tato žena mateřství přijala upřímně, skutečně s jediným zájmem. Taková žena, ale po dvaceti letech, bude muset dítě nahradit koníčkem jiným.

V takové chvíli je důležité, aby tato žena po opuštění dítěte nebyla zklamaná a nedávala své neštěstí najevo, protože tím pouze žádá o pozornost.

 

Každá žena si zaslouží být bezpodmínečně milována

Úryvek č. PROTI.

“Vzpomínám si, jak jsem kdysi během workshopu pro ženy Vlastní pokoj, které jsem vedla, řekla o svém manželovi a synovi:”Já nechci, aby mě potřebovali, chci aby mě milovali.”

Myslím, že po tomto touží každá žena, bez ohledu na to, zda je manželka, matka, dcera, přítelkyně. Chceme zažít pocit toho, že se nemusíme rozdávat, zavděčovat a neustále pomáhat, abychom si zasloužili lásku druhých lidí. Bohužel často máme tento pocit, že náš někdo potřebuje spojen s láskou. Jen tak si ji opravdu zasloužíme.

Také vám to nejde přes oči to číst? Taková absurdita. Zasloužíme si lásku za jakýchkoli podmínek. Stačí se od tohoto pocitu osvobodit. Pomalu, postupně, krok po kroku. Zkoušet hranice, možnosti, vnímat své pocity a emoce. Vnímat co je vám příjemné a už nikoli.

 

Mučednice vidí jenom své vlastní ublížení

Úryvek č. VI.

“Krutý paradox této vnitřní postavy spočívá v tom, že navzdory svému názvu staví Mučednice do centra sebe. Nevidí tebe, ani mě. Vidí své ublížení, to dnešní, včerejší, za život. A tak už to bude. Pro ženu, která pustila Mučedníci k řízení, happy end neexistuje.“

Role oběti dlouhodobě k vašemu posunu rozhodně nevede. Asi jsi každá z nás tímto pocitem občas projde, prochází a možná to v životě ještě jednou zopakuje. Chvíli si postěžovat, ale pak se z toho vymanit. Nejen pro okolí, ale pro laskavost vůči sobě.

 

Tři role, tři ženy uvnitř nás. Možná někoho provází celý život, možná už jste se z těchto rolí vymanili, možná jste v jeho procesu. Vím, že každá žena má vlastní cestu a odpovědi v sobě. Ale také vím, že je těžké si některé skutečnosti přiznat, nebo je vidět objektivně. Nebojte si říct o pomoc, i jedna věta vám může pomoci.

Ve skupinovém online programu Just 4 woman si takto pomáháme vzájemně. Je velmi povzbudivé, slyšet i starosti / radosti jiných žen, nechat se inspirovat, či jen se mít komu svěřit s pocitem, že vás nikdo nesoudí. Dovolte si být Rebelkou a utratit peníze za to, aby se z vás stala Dospělá žena, s naplňujícími rolemi Laskavé.

 

 

Úryvky z knihy Citlivá průvodkyně – Natalia de Barbaro